Pouze konverzací příliš nepokročíte. A jak tedy na jazyky?

Konverzace je stále oblíbenou aktivitou při výuce cizích jazyků. Je to pochopitelné. Dříve se hledala odpověď na biflování slovíček. Jenže : konverzace jako výuková metoda není příliš efektivní z hlediska získávání nových znalostí. Kdyby to bylo tak jednoduché, kdybychom se naučili mluvit cizím jazykem tím, že na nás někdo mluví, byli by na světě samí polygloti.

Proč tedy mnoho žáků a učitelů považuje konverzaci za dobrou metodu? Má psychologický a motivační efekt – používáme jazyk, uplatňujeme, co jsme se naučili, fungujeme v cizojazyčné situaci. Možná ale i bohužel rádi podléháme lákavé představě, že stačí prostě produkovat a jazykově jednat. Cizí jazyk ale není z velké části věcí intuice.

Při konverzaci, a stejně tak problematická je komunikativní metoda, se příliš neposouváme zejména z toho důvodu, že používáme již naučené. Jak taky dostat do hlavy něco nového, když při komunikaci jsme často zatěžováni vnímáním dalšího mluvčího/mluvčích, snahou se prosadit v konverzaci, snahou zachovat kontinuitu tématu . . .to všechno nás příliš rozptyluje.

Učit se cizí jazyk znamená v první řadě pracovat s pamětí. Náš mozek si nejlépe zapamatuje slovíčka ve formě tzv. „chunks“ (Kleinschroth, 2000), tedy úseků, které lze pojmout za 1,5 sekundy. Jejich množství je pro krátkodobou paměť taktéž omezené, což není dobrá zpráva pro ty, kteří očekávají bleskurychlé pokroky a sednou tak nalep třeba neseriózním nabídkám některých jazykových škol.

Konverzujeme-li v dlouhých větách, což bývá časté, naše paměť je jen omezeně schopna krátkodobě i dlouhodobě zpracovat takovýto materiál. Ten se také špatně registruje a dále zpracovává, protože má pomíjivý účinek. Jazykové registry jsou však nezbytné pro práci s dlouhodobou pamětí, která přináší trvalý efekt při učení se cizímu jazyku.

Jak tedy učím ve svých kurzech já?

• O slovní zásobě to je, pojďme si nic nenalhávat. Není ale nutné se je biflovat.
• Naši paměť podpoří, vycházíme-li z celistvých textů
• Slovní zásobu registrujeme, ale slovníčky, v nichž jsme donekonečna zakrývali pravou a levou stranu, jsou dnes již překonané. Co takhle kartotéka a pravidlo sedmi?
• Je to práce, ale může být i zábavná, kreativní a zaměřená na studenta (spojení studentova hobby s jazyky, mnohdy napíšeme v jazyce třeba cestovní deník)
• Používáme vtipy, citáty a hesla. Báječně se tím zapamatuje gramatika a my s nimi můžeme být vtipní společníci
• Vnitřně vizualizujeme, vytváříme si vlastní představy a obrázky, čímž se nám slovíčka dobře dostanou do paměti
• Což samozřejmě není vše